Modal

Žil byl jednou jeden jednorožec. Rád se proháněl po loukách, až mu duhová hříva vlála ve větru a kopýtka klapala po svěží travičce. Jednou když takhle cválal po mýtince, proletěl mu před nosem krásně barevný motýl. ,,Týjo! Ten motýl vypadá jako moje hříva! Musím ho sledovat! To bylo určitě znamení od vyšších mocností," řekl si jednorožec a utíkal za tím malým příslušníkem hmyzu. Motýl zahnul vpravo, jednorožec za ním. Motýl zahnul vlevo, jednorožec za ním. Motýl letěl dopředu, jednorožec za ním. Motýl vletěl do škarpy, jednorožec... Cože? Počkat! Škarpa?! Milý jednorožec si v poslední vteřince uvědomil závažnost situace a zabrzdil. Teď se díval do hloubky nejméně deseti metrů a valil bulvy na to, co tam viděl. Škarpa byla plná barevných klubíček vlny. Jednorožec použil své magické schopnosti a silou svého rohu si přitáhl jedno klubíčko k sobě nahoru. Ze země sebral dvě větvičky, posadil se a začal plést. (Považme, že jednorožec nemá ruce, což mu tuto činnost trochu komplikovalo, a taky, že ho to nikdo nikdy neučil!) Zaujalo ho to natolik, že pletl celý týden. Poté se po paloucích pyšně procházel s jasně žlutou šálou, dvakrát omotanou kolem dlouhé šíje. Všechna zvířátka a ostatní jednorožci ho prosili, ať jim taky nějaké uplete. A tak se z milého jednorožce stal hlavní dodavatel pletených výrobků ve zvířecí a jednorožčí říši. Po jeho smrti se už nenašel nikdo, kdo by uměl plést, tak toto řemeslo zaniklo a zvířata a jednorožci časem přestali všechny ty pletené svetry, šály, čepice a ponožky nosit. Proto již nemůžeme žádné zvíře nemůžeme vidět v pleteném výrobku.